Prosby

Mluvím do větru a on tiše odpovídá,
kéž by oživl, přede mnou stál,
tak jak se člověk s člověkem se slovy střídá,
kéž by si tak někdo se mnou hrál.

Něco jako prcku, to bude dobrý, uvidíš,
kéž bych mohla slyšet a taky někomu říct,
ve vzduchu však jen cítím, tak co, už se klidíš?
Nemusím to poslouchat, dívat se ani číst.

Mluvím, breptám, sním to zas,
Nechceš? Půjdeš? Řekni, neslyším..
Copak, ztratil se ti hlas?
Zakázaný vstup k mým zátiším?

Snad dnes nepatrný k pochopení krok,
nepatrný, maličký, kéž by ti to došlo,
mám doufat, myslet si, zranit se, anebo dál
mám řadit si myšlenky do slok,
když při všem jen
vítr mi vysněně odpovídá?