Poutník

Jde poutník nocí samoten
má dobrý krok;
a údolí i horský hřbet -
mu kryjí bok.
Krásná je noc -
on kráčí vpřed a nezná klid,
neví, kam dál mu bude jít.

Tu zazní nocí ptačí hlas:
"Ach, pěvče, špatný zvolils čas!
Proč brzdíš mysl mou a spěch
a budíš sladký srdce vzdech,
že zastavit svůj musím běh
a ztajit dech,
když v duše stín tvůj zpěv mi leh?"

Pták zamlčí se a pak dí:
"Ne pro tebe můj pozdrav zní,
ne pro tvůj cit!
Já pěju v jasné noci svit;
však Ty máš věčně dále jít
a nikdy zpěv můj pochopit!
Můj opusť luh -
Tvých kroků v dáli ztichne ruch,
zas zpěv můj zazní v noční vzduch,
toť zvyku kruh.
Mdlý poutníku, buď s tebou Bůh!"


Jde poutník nocí samoten
má dobrý krok;
a údolí i horský hřbet -
mu kryjí bok.
Krásná je noc -
on kráčí vpřed a nezná klid,
neví, kam dál mu bude jít.

Tu zazní nocí ptačí hlas:
"Ach, pěvče, špatný zvolils čas!
Proč brzdíš mysl mou a spěch
a budíš sladký srdce vzdech,
že zastavit svůj musím běh
a ztajit dech - -
Proč vábíš mne na jiný břeh?" -

Pták zamlčí se a pak dí:
"Ne pro tebe má píseň zní,
ne pro tvůj cit -
družku si toužím přivábit
co o tom víš?
Sám nechci dnešní noci být -
co tobě po tom? Vždyť máš jít
a nikdy, nikdy neznat klid!
Proč stojíš dál?
Proč zpěv můj uložils sis v sluch,
ty - bludný duch?"

Pták zmlkl, cítě mysli vzruch:
"Proč zpěv můj vryl se mu tak v sluch?
Proč stojí dál? -
Ten bědný, bědný bludný duch!"