Odi et amo

Poslední slza promáčela
trnitou cestu.
S poslední slzou doznít měla
sonáta pro nevěstu.

V koutě mdlé řasy tiše zpívá
opilý akrobat.
Nechte ho, již se připozdívá.
A noční běsi chtějí spát.

Pitvorný kejklíř místo lana
vybral si závoj z blankytu,
z nějž usmívá se oblá rána -
to měkká ústa úsvitu.

Dva mělké rty když pookřejí,
Pierot smutný s bledou skrání,
polyká slzy, které hřejí
ve smrti jako v usínání.