Už nebylo co řešit

Dlouho jsem už nic nečetl. Vezmi své strachy, dej jim tvář a pohlédni jim do očí. Je to jen o úhlu pohledu.

Už nebylo co řešit
už se nepohnul ani poslední list v aleji
říkám slova z myšlenek
dělám kroky, pořád rovně
tak jako nové začátky těch všech,
co zapomněli minulost,
kteří pohřbili své strachy,
co mezitím již vylezly z hrobů

říkáme slova a myslíme tvary
cítíme pohyb a myslíme systém
mluvíme, mýlíme, rabujeme, znásilňujeme
ze slov jsem utkal síť a chytl nočního motýla
z citů jsem postavil fontánu,
aby touha mohla mít kam téct
z touhy jsem naplnil bazén, který již vysychá
možná jsem usnul na chvíli,
zatímco sen vyprchal v přízemí domu, kde bydlím

bolest je to, co mě drží při životě, jenže nevím, při kterém
bolest je to, co žije, aniž to lze ovládat
bolest je rozhodnutí
bolest je moje vina (tj. necítím bolest za druhé)

zabalil jsem své zkušenosti a stěhuji se domů
v čase sucha je to jediná potrava
kterou krmím sny, aby byly silné