Mezisvětí

Laviny soumraku valící se krajinou,
tiše jako nekonečně hořící purpur,
lahváče v ruksaku se světlou vidinou,
zapomenout,
plazím se okamžiky v rytmu c-dur.

Cestou vykřičených královen,
vzbouřených pážat,
na křídových nohou panen,
co nechtějí se vázat..

Na startu či na konci Mléčné dráhy,
vyčkávám a sleduji,
to řvoucí ticho galaktické membrány,
myriády hvězd,
kráčim a obdivuji,
ten magický gejzír horké lávy.

Sněhově bílé mlhy v údolích,
plískanici podzimní,
rosu jitra na dnech minulých,
v čase budoucím,
cestuji,
nevzdávám se,
že Smysl života oslovím,
a zeptám se..

Proč?