Strejda

Tak jako plachty řídí moře.
Řídíme osudově naše oře.
Dny, noci,
bez pomomoci.

Však jeden,
je co dře v den,
a v noci jen,
neustále,
vyrábí sándále.

Boty osudu,
ať neupadnem,
na hubu.

Kolik ještě rozdá,
bot s láskou ušitých,
Je to velká hvězda,
v očích mích.

Děkuju mu za to,
že mu stojím za to.