24.6.1967

Úklonu předvedl mírný poeta, a pouto mateřské volá děti,
Ráda bych dodala k přání synovu, i skromné přání dcery.
Další rok utekl, nač to klesání? V očích Tvých se čeří?
Neb ten kdo Tvé srdce miluje, v Tvou mladost stále věří.

Dnes smím Ti říct.

Osudná kostka točí se, po stranách čísla nemá,
Ty nestojíš v řadě, lidí těch, co na stopku dál jen čeká.
A lev se sklání k nohám Tvým, za všechny životní boje,
Neb i on - král zvířat, dobře ví, že hrdinství je Tvoje.

Život je úderem, žití je tíhou, únavou sešitý k sobě,
ač netušíc hluchá zklamáním maj děti víru v Tobě.
Pozvedni hlavu, dívej se, vždyť nebe je Tvých hvězd plné,
Ta černota v duši je jen val, jež rolba z ní pryč hrne.

Nedej se spláchnout démonem, jenž život tak rád ničí,
Vždyť v Tobě naše naděje- v mamince, stále klíčí.
A ač lidi často to neříkaj, ač s pravdou se často přeme,
Tak s jistotou za sebe i ostatní, říct můžu – milujeme.

*Tebe, bezpodmínečně a napořád .
------------------------------------
* i když jsi puntičkář