Šaty bílé

Uprostřed lesa stojí pán,
má šaty bílé...
K zemi jak byl by přikován,
myslí na krásné chvíle...

I on kdysi miloval,
tu dívku ze sousedství...
Lásku věrnou sliboval,
ale to víte dětství...

Měl rád krásné pohádky,
co dobrý konec mají...
A zanevřel na hádky,
co slzy schovávají...

Vždy rád lidem pomáhal,
i když neprosili...
Chtěl, aby nikdo nestrádal,
byl zkrátka ke všem milý...

Když mu hlava zšedla,
pod náporem roků...
Cesta do lesa ho vedla,
bylo to pár kroků...

Světlo z nebe vystoupilo,
muž se zachvěl na těle...
I já pochopil co to bylo,
vždyť šaty bílé mají andělé...