Básník

Mladý kluk co básně rád psal,
snad už žádnou nenapsal.
Proč tak náhle vždyť psal rád,
snad se toho nechtěl vzdát.
Potkala jsem ho hlavu měl v dlaních,
a slzy na nich.
Pohlédne na mě,dívám se mu do očí,
a teď náhle se zas rozbrečí.
Co se děje nevím,
zeptat se bojím.
Tu on najednou sedne si,
a svou propisku vezme si.
Napíše báseň krásnou až srdce bolí,
snad někdo jeho rány zhojí.
Co najednou ,že začal psát
asi se toho nechtěl vážně vzdát.
Nechápu že tak najednou,
že zrovna když je semnou.
On řekl mi ta báseň je tvá,
kvůli tobě se rozepsala propiska má.