Holčička

HOLČIČKA

Byla kdysi jedna malá holčička,
na tváři úsměv, veselá očička.

Avšak od jiných se asi něčím lišila,
a představa odlišnosti ne všem lidem se líbila.

Co je jiné znamenalo pro ně špatné, nežádoucí,
co na tom, že způsobí muka srdcervoucí.

Rok po roce ubíhal,
někdy život méně, jindy více ji potýral.

Tak sama se cítila,
hořkost v sobě měla, odplatu jim slíbila.

Když dospěla naučila se bránit,
jak snadné však i nyní bylo ji ranit.

Ještě, že není možno číst lidskou mysl,
pak už nic nemělo by smysl.

Něco se v ní zlomilo už dávno,
srdce její usychalo, vadlo.

Měla v sobě přehršel emocí,
nekonečně mnoho bezmoci.

Bezmoci a strachu,
obav z dalších bolestí, krachů.

I když nyní již dospělá, zůstal v ní pořád kousek té malé holčičky,
té které z pohledu vymizely jiskřičky, které se v očích tak často leskly slzičky.