Jedna slza,
ta již zmizela,
jako ta múza,
co mě včera potkala...
Na chvíli byla mi vším,
pak probudil mě život...
sen byl skutečnost,
skutečnost snem,
a noc byla dnem....
A jen moje maličkost,
tak ta byla popletená,
realitu nerozeznala,
a do všeho se pustila...
ničeho nelitovala,
nechala to plavat,
jen začala se usmívat...
pak zbudila se na posledy...
Ale to už bylo pozdě,
z blázince se nedostane,
je to všechno sporné,
ale každý jednou padne...