Dva bratři jménem Kain

Pravidelně se mi střídají v hlavě
dva bratři
oba dva jsou Kain
chvíli si mě bere šílenství, chvíli normalita
nemám rád ani jednoho, ale zvu je k sobě
domů
ten mě natahuje na skřipec, ten zahaluje
do mlhy to dobré ve mně
vzít klacek a hnát je přes pole až
do bažin, ty rarachy
ale neumím být sám
jsou tu stále se mnou