Klidné místo

KLIDNÉ MÍSTO
Nebe se zatáhlo, pršelo,
spíše však jen mírně kráplo – slzelo.

Jsem opět na místě, kde cítím klid neskutečný,
na místě, kde vše usnulo, prožívám ten pocit jedinečný.

Zde dokáži přemýšlet a najít sílu,
třeba ze sebe vykopat i v budoucnost lepší víru.

Hřbitov je tím místem kde se takto cítím,
tady své myšlenky probírám – mísím.

Bránou prošla žena, na okamžik pohled upřela na mě,
na mou tvář, ruce, dlaně.

Běžně asi není na hřbitovech vidět píšící stvoření,
jsem však už taková a to se nezmění.

,,Cemetery“ v anglickém jazyce,
na světě je těchto míst spousty, tisíce.

Až dopíši báseň svou, svíčky zapálím,
pár hrobů plamínkem jejich zahalím.

Nemohu zde zůstat věčnost,
měla bych být ráda, že žiji, cítit vděčnost.

Mám však strach domů se vrátit,
tam se občas dokáži v úzkosti ztratit.

Domova mého smutná vidina,
rozevře se temných vod hlubina.

Ti kdož s námi žijí dokáži z domova peklo vytvořit,
a pak nezbývá než bezpečí jinde hledat – prostě si ho utvořit.

Neuvědomují si jak se chovají,
maskou pokrytectví svou pravou stránku zahalí.

Okolí nevidí co pod maskou se skrývá,
je to smutné, ale občas to tak bývá.

Chce se mi křičet, řvát,
,,Otevřete oči, změňte svůj denní řád!“

Zbytečné by to však bylo,
těmto lidem bez ničení jiných těžko by se žilo.

Brzy opět navštívím klidu svého místo,
jindy mi nebe na míle vzdálené, tady je však blízko.