Ve smrti...

Víko mé rakve je skoro přibité,
neb lidské tělo má ležet zakryté.
Není člověka, jenž truchlil by v ten den,
nikdo netuší, však po smrti nezdá se žádný sen.

Neklidné ticho žene se nocí,
a lidé netuší, že nakonec -
po cestě půjdou bosí.

Skončí sami v rakvi dřevěné,
nemohou křiče a jejich oči -
zůstanou skleněné.

Však bude to pouze začátek -
daleké cesty.
A za lidmi dál půjdou -
jejich smrtelné resty.