Dědeček

Poslední noci často sedávám sám,
nikdy jsem neřekl, že bych se bál.
Dívám se na měsíc, jak pluje mezi mraky,
proč jen já nemohl odejít taky…

Pořád jen slýchám ze všech stran,
abych život s radostí a se smíchem bral.
Nebral jsem život z tohoto pohledu,
dokud mi nezmizel úplně z dohledu.

Avšak neskončil můj život bídný,
i když jsem o to usiloval snad celé týdny.
Smrt si vzala někoho, koho měl jsem rád,
proč jen si vždy musí blízké lidi brát…

Kéž bych to mohl nějako zvrátit,
abych jej nemusel navěky ztratit.
Smrt se však nijak obalamutit nedá,
nedá se vrátit a už si další oběť hledá.

Žít dál však má ještě smysl,
nedovolit zármutku zatemnit mysl.
Rozloučit se se slzou, ale pak žít dál,
Tak by si to dědeček určitě přál…