Pošitý perlami

Někdy jak zažloutlou krajkou,
na večerní róby plese,
táhnem se takovou dálkou,
hvězdy nám do očí
každou chvíli měsíc vnese.

Někdy zas jak šaty víl,
z hedvábí a vínového sametu,
o těch jsi přece vždycky snil,
až před tebou v nich rozkvetu,
místo toho
paže tvé s jinou tango točí.

Někdy zas jak zbarveným brokátem,
na nohou jen jeden střevíc,
upadávat každým obratem,
však síly pořád máš víc a víc,
jen s jedním statečně zvládat
a s druhým ve sněhu zavátém.

Někdy jen v obyčejných plážových,
lesem, loukou, blátem, louží
v řekách houbových,
zmateně každý krouží..

..ztrácí, hledá, osamí,
po diamantech usilovně touží,
ani neví že život sám
je pošit perlami..