Mafián

Tam ve tmě tmoucí,
na místě už dávno osamělém.
Tikají oči žhnoucí,
o životu promarněném.

Postava otírá se o stormy,
svému rozhodnutí jde hrdě vstříc.
Mohl být nadějným studentem Sorbony,
on, ale chtěl peněz víc a víc.

Prý svědčí o něm jeho chůze,
Zastaviv se hledíc dolů.
Dopustil se chybné finanční fůze,
Na sobě sako - celé od molů.

Před hrobem svým teď se sklání,
zbraň v ruce své pevně svírá
O činnech svých nemá ani zdání,
ticho ostražitě hlídá.

Zjevují se mu tváře žen, dětí a mužů,
všechny ty co zabil.
I plno těch politických volů,
spoustu lidí ze světa sprovodil.

Snaží se zahnat ty děsivé vzpomínky,
Na posled zjeví se jeho láska v celé kráse.
Ďáběl už mu pod kotlem přikládá polínky,
I dcerka, malá Anastáze.

Od světa odpoutat se rozhodne,
kulku do spánku zabodne.