Tři dcery, zlato a hloupý pán

Byl jednou jeden pán,
ten však už svůj život prohrál.
Nebyl to však urozený král,
jen si na bohatého pána hrál.

Žil před smrtí v blahu, v rozkoši,
čarodejnice se o jeho dcery pokouší.
Ten pán nechtěl pohodu a klid -
on chtěl mít podrobený lid.
- chtěl být bohatým pánem.

Náhle se před ním baba zjevila
a se svou dohodou ho seznámila.
Muž praví: "Ty mě učiniš šlechticem,
co asi, babo, za to chcem?"
"Až dojdou tvé dcery desátého roku,
a teď mi dej na to ruku,
ty my je dáš, tvé dcerušky..."

A baba svými prsty luskla,
a do své hůlky třikrát ťukla!
Než se chudý ten muž nadál,
byl z něho bohátý zámecký pán.

Když Apolenka má deset let,
její otec zatracuje svět:
"Co jsem to jen udělal?!
Co jsem s tou babou usmlouval?"
A když odbyje poledne,
velký vítr se náhle zvedne.
Král na Apolenku oči třeští,
kéž by mu Bůh dopřál štěstí!
A nebral mu dcerušku.

Pak ale, zrak zvedne-
na trávě se něco leskne!!
Že by zlato?
Co by za to!
Baba mu dceru sebrala
a o jeho štěstí ho obrala.
Přece se tam šel podívat,
trávník jde prohledat.
A místo Apolenky, tam právě,
zlatý náhrdelník v trávě.



Pokračování příště...