Poprázdninová

Strach -bát se-, co mi odpouští
A ve vlasech svůj hvězdný prach
Bytem jít pouští za spouští
V mysli být stále na horách

To toužím hledat v zimních tmách
Jen vypnout chvíli pro útěchu
Jsem zralá téměř na výplach
A ústa plná táhlých vzdechů

Chci utéct tam, kde nikdo není
A v žebradle mít pouze knihu
Toulat se sněhem v zapomnění
A chytat vločky do výstřihu

A když se vzbudím – zase Praha
S tím kolotočem starostí
Zůstanou chvíli jen tak v hlavě
Pak vrůstají mi do kostí