Nevěsta

Byla to láska z románu,
já moc rád tě měl,
chutnalas jak káva po ránu,
rozum mi uletěl.

Když byla jsi mi blízko,
štěstí jsem si vážil,
teď však srdce mi prasklo,
s tebou jsem dost narazil.

Jsi už moc dotěrná,
nedopřeješ volnosti,
radši buď nevěrná,
vrať mi tím radosti.

Jak už to tak bývá
z lásky je nenávist,
já mrtev a ty živá,
zbylo jen prázdných míst.

I tak navždy jsme pár,
sobě si souzeni,
vražda tu není zmar,
ona vše změní.

Já už tě nemám rád,
jsi děvka prohnaná,
už dál tě nechci znát
ty Deprese zku*vená.