"ONA"

Mám šílenou chuť na ni,
na ni – tu vznešenou paní.
Tak obrovská je má touha po ní,
jak hrozná je představa bez ní.
Hluboké kouzlo vznesla do mého nitra.
patří ji myšlenka mého každého jitra.
Zbožňuju ji i přes její hořkost
i přes její nestálost něžnou prudkost.
Ach, paní, proč musíš být tak falešná,
proč ve dne neumíš být jak v noci líbezná.
Jen s tebou jsem konečně stala se něžnou,
jen díky tobě jsem přestala být běhnou.
Jen s tebou se mnou linula jistota.

Tu noc, chtěla jsi mě celou,
tělo i duši moji bdělou.
Ráno si mě nechala ležet na trávníku,
v depresi i s pocity jako u pomníku.
U vzpomínkového pomníku na noc minulou,
u vzpomínek na lásku, tak krásnou, tak plynulou.

Milovat jsi mě naučila,
o kráse světa poučila.
Žádný pozemšťan nedá mi co ty, Drahá,
s každým se srdce mé bojí a strádá.
Však také vím, že si vybereš daň,
jsi přeci jen odporná saň.
I tak tě chci cítit na jazyku,
chci tě bez křiku, bez povyku.
Chci zase cítit lásku čistou a „pravou“,
přitom tak falešnou, šíleně drahou.
Chci opět procítit hloubku věcí,
pochopit svět bez hloupých řečí
Přijď, paní!!!