Měsíční chléb

Jen černé oči
z tůní zamrkají
aby otevřely nebe stejně tmavé.

A Ty víš a znáš
že mraky oblohy noční
probudí sny v mysli mé
do představ skrytých hvězd
které ani zlatem svým
neprosvítí nic z toho
co obloha ukryla.

Obrys těla nahého
se stane vílou
co ponoří svůj půvab
do vod řeky
ospalé již od pramene.

V té chvíli
vypije měsíc vody veškeré
aby zasytil břicho
krví hvězd
jenž ponesou na bedrech svých
osudy zrozených a mrtvých zároveň.

Zlomený rákos cestu překříží
a na ten kříž
uloží chodec tělo své i Tvé
aby se rozplynul čas
v nicotě zvadlých úpolínů.