Svatba

Má láska z dětství se vdává,
ta osoba, ke které své srdce
napoprvé jsem tolikrát položil,
první milovaná, první ztracená.

Má láska z dětství obléká krajkový šat,
radnicí je jejich cesta k oltáři lemována,
bez kostela, bez kříže zpovědníka,
ach, první milovaná, první zklamaná.

Představa žebráka, já toto jsem,
u jejích schodů stává s rukou napřaženou,
hladové, toužebné oči září štěstím,
ne mým, ale její oči už nebudou mé.

Má láska z dětství odchází z dítěte,
já jsem kněz, bez kříže v dlaních,
jen požehnání a polibek na hřbet ruky,
má láska z dětství odchází z dítěte…