Podle břehů tvé vzdálené rodné země

Podle břehů tvé vzdálené rodné země,
dojdeš po žluté i zelené rovnou ke mně,
bránu ti otevře muž s bílými vousy,
a hned zapomeneš jakou dívkou ubohou jsi.

O létech čekání ode mne si necháš vyprávět,
kolik jsem vypil slané vody a vykouřil cigaret,
i to staré kolo po strýci jsem nechal zrezavět,
vím, že se vrátíš, díval jsem se do karet.

I když se obloha tváří nelibně a temně,
pokus se jít podle břehů tvé vzdálené rodné země,
už chystám na stůl a zklízím pro tebe červené růže,
a pálím fotky tvého zesnulého muže.

Nebraň se osudové lásky, karty jsou rozdány,
přestaň se trápit a uléhat s žiletkou do vany,
vrať se do své země a oslavuj se svými krajany,
už zastřešil jsem kostel a opravil varhany.

Podle břehů tvé vzdálené rodné země,
panuje pokora a radost, jak tenkrát v Betlémě,
všichni se po tobě ptají, proč už tu dávno nesedíš,
proč na jiné muže se soustředíš???

Už upravuji vousy a zastřihuji knír,
krajané tě vyhlížejí, pustil jsem si pusu na špacír,
o tom, že se brzy vrátíš, naspal jsem perem na papír,
a od té doby mne oslovují sir.