V utajených slovech

prostě jen tak
slova se linou
a ty… usměvavý lháři?
v tajenkách září
květy vadnou, vadnou
slovy smáčíš perutě
já s úctou, něhou beru tě
snad pro ten hřích
pro ten letmý pohled letní
pro zázraky, když se setmí
věříš? věřím… v touhu světů
v ranní rosu bez pocitů

prostě jen tak
stát nehnutě
v bezmoci světa stát
zažehnout oheň charitě

skrze sféry opouštím tuhle síť
jako básník, kterému je líp
bez pavučin, bez nohou
kam jiní už nemohou
když oči tvé slepí můj pohled slepý
z polibků vynoří se bílé čepy
z veršů zbydou jen prázdné věty
ve skladišti pro básně a sonety

tam, kde vládne pocit bezpečí
vezmu tě s sebou, když mi zaručíš
básní svou, že se víra nepopírá
s tou mou
když v utajených slovech
nezbyde jen výdech a nádech
když každým kouskem svého já
po rozbřesku s letním kvítím
budeš dál na cestu mi svítit
budeš dál na cestu mi svítit