Čeká přede dveřmi Warholovy expozice

Sobecky prohlížím Warholovy expozice
ty venku na zmrzlině
čekáš jak odložená psice
ulizuješ špičku času
zalita chutěmi odtálých minut
pohybem jazyka kroužíš
dvoukopečkovým přimhouřením řas
stejně jako já včera
v předpoledním matiné
když jsem do pomezí rozlil ti lambrusco
a pupíkem do žil
ani z půlky nemáš cit pro umění
leda snad vrtěti psem pro oháňku
a ráno pak krásně opěšale
smývat portrét štětce z noční kůže.

Bachova Fuga zní důstojně z vikýře
právě když mluvila´s a klela s grafiťáky
co na fasádu síně vystříkali své spreje
připálila jim ještě na raketový start
před měšťáky.
Jsme krásný pár kravaťák a sandálová víla
já na výstavě a ty před ní
já daleko a ty ještě blíž.
Gumová čára na silnici po motorkáři
je první nota z kantáty od Bacha
a ten kříž opodál u pangejtu
memento přímosti zvěčnělých tónin
ze tvých úst tomu všemu věřím
když zasypávají mě polibky voňavými jak senoseč.

A na krku jak vteřiny jdou se ti kývá
sluneční emblém když nocí se milujeme
snad prý i Warhol tě najednou zajímá
a na výstavu bys šla prý úplně lehce
jen nemít červnové třešinky na šatech.
Pivko ti chutná a nejlíp to moje
když ťuknem si na zdraví budeme zdraví
když ťuknem si na lásku budeme nazí
když ťuknem si na sebe lidé se ohlédnou
komu že tady tak krásně to zní.

A já už navždy bez Warhola, Bacha
uměl jsem přeskočit směle planoucí oheň
když kolem něj nad ránem v průsvitném kouři
naboso navěky pro mne jsi tancovala.