Čtyři v jedné

A já sedím. Na záchodě sedím
a hledím.
Hledím na tu nekonečnou mořskou pláň,
která se pode mnou hloubí.
Vodní svět s realitou
se tam spolu snoubí.
Nádherná zahrada, posázená květy,
uprostřed nichž trčí nedopalek z cigarety.

Červený tulipán plazí se po stěně pokoje.
Plazí se směrem ven.
Plazí se do boje.
Do boje o přežití ve světě za oknem.
Do větru, vanoucího v lese hlubokém.

Na podstavcích z bílého mramoru
stojí sochy
ve větru se zmítajících
stoletých javorů.

Maminko hoří!
Hoří mi srdce touhou po lásce
a mozek touhou po vědění.
Nejde se vyhnout otázce-
je tohle život, nebo není?