Výlet

Krok za krokem
stále těžší
stejně uvnitř
děsně těší.

Že blížíme se
spolu k cíli
blíž k vrcholu
chce to píli.

Nožky tuhnou
víc než ocel
proč jsem jen šel
to jsem osel.

Nedám znáti
žádnou únavu
vyřkl bych já
svoji popravu.

Zpocené mám
celé tělo
doušek stínu
moc by chtělo.

Na vršku
jsme konečně
z únavy mlha
tak zbytečně?

Stejně radost
mám já velkou
našel jsem sobě
vodu mělkou.

V tůni kde je
plno žabiček
chladím nožky
tak i pytlíček.

(ale,ale ,přece se svačinou)