Narozen zemřít

Bezcenný cítí se v slzavém momentu,
rudé slzy stékají, to bylo lamentů!
Tíživým krokem svým do záhuby, mlhy,
skryté vzpomínky jako nejčernější stuhy.
Lze vůbec ji, (bolest), tak silnou, vydržet? ptám se
Velké finále blíží se, on rukávy své kase.
Co stát se má, když všeho už je dost?
Když na světě už není pražádná radost?

Ten vnitřní hlas jednou musel zavolat
a pomoci k břehům rmoucenému připlavat.
Život na pokraji sil,
když došel ten zásadní pyl.
Po tom všem poklidné vydechnutí,
jak to šlo? Parádně -jó- se rtutí...

Opuštěn jeví se tváří v tvář půlnoci,
myšlenky míhají jakoby bez moci.
Nerovná se nic víc čisté té radosti,
že brzy učiní všem kořím zadosti.
Je to tak lehké, když víš, jak s tím naložit,
čistý jed, srdce tvé, a vzpomínky odložit...

Tělo tak nehybné nad ránem vyvstává
z oparu, konec už, vícero nevstává...