Pády....

Proč když upadám na nejtvrdší zem,
vstávám s pocitem a ptám se proč tu jen jsem?
Když odlepuji se ze dna prázdnoty,
proč připadám si jak zpěvník bez noty?

Cítím se tak jen já?nebo i někdo tento pocit sdílí?
Připadá si stejně, jako když padá do černé díry.
Ten pocit prázdna popsati neumím,tak tu jen sedím
a myšlenku po myšlence rychle jak blesk měním.

Prázdná, jak koleje bez kapky rosy,
prázdná, jako květina bez žluté vosy.
Prázdná, jako zimní nebe bez slunce,
prázdná ,jako opuštěný náhrobek bez věnce.

Marná jsou slova, když vás nic netěší,
jsem jako hluchá a vůbec nic neslyším.
Slovíčko za slovem přemítám v hlavě,
soucit odmítám, tak je to správné.

Když naposled padám tak zvedám hlavu,
potichu přísahám , , já zase vstanu.
Hrdě se postavím a zašeptám potichu,
nikdo ze mě neudělá nicotnou chudinku.

Zvednu hlavu a vykřičím světu,
jednu jedinou pravdivou větu!
Svůj život miluji i když je prázdný,
někdy je potřeba být k němu rázný!

Zkrotit své pocity i svoje nálady,
nikdo není bez chyby , záhady.
Vstaň a zakřič si z plných plic,
věř ,že někdy to znamená mnohem víc.

Než litovaní sama sebe,
i když tě studená zem zebe?
Vždy máš možnost vstát,
a něco s tím udělat !