Tajemný z věčného klidu

Vidím ho kráčet,
musím se otáčet.
Zahlédnu jeho úsměv,
on vidí můj hněv.
Zlobím se kde byl tak dlouho,
už umírám touhou.
Řekl mi ,,už je čas"
a já souhlasila nahlas.
Vzal mě za ruce,
položil si je na srdce.
Jeho srdce netlouklo,
ach, něco ve mě hrklo.
Kráčíme do tmy,
snad budeme samy...
Ukládá mě na měkkou zem,
proč zrovna tu proč zrovna sem??
Šeptne zas a znovu už je čas,
už neslyším jeho hlas.
Necítím nic,
nevidím víc.
Jsem uspána k spánku věčnému
díky němu - mrtvému.