Zloděj

Srdce mi buší,
život mi tu před očima běží,
Obecenstvo něco tuší.
pode mnou mnoho mrtvých leží.

Vrhl jsem se do propasti,
míjím kořeny a skály
Kde číhají hluboké pasti.
otevírají se bílé lány.

Nohy neúprosně kmitají,
zde živé duše není.
Oči mi úvavou klimbají,
však lavina zuby na mě cení.

Zmateně se potácím,
začínám mít strach
Sílou hněvu rovnováhu ztrácím,
rozhodne souboj osudových vah.

Vlna mě pohltila,
ležím tu, v bílém ráji
Bez soucitu uškrtila,
na světě je to stejně v háji.

Nikdo postrádat mě nebude,
i tak - nakradl jsem dost.
Aspoň o jednoho ubude,
Byl jsem zlodějský skvost.