Pro nikoho

Cigaretový kouř do oken stoupá,
krade sladkou po dešti vůni,
do domů i myšlenek se nám vloupá,
jedna nad druhou směšně si trůní.

Televize pořvává si na celé kolo,
neslyším šeptání knihy stránek,
ani šumící listů sólo,
ani kosa, vrků dýchánek.

Hodina večerní tmou nás zalila,
někdo však rozsvítil lampu a svícen,
na snivý svět světlo chrlila,
zase byl nevědomě roznícen.

Zase byl roznícen na tisíc střepů,
s jinou chutí každý do mých úst,
už to tak nebolí, jen hlavou zatřepu
a čekám,
kdopak mi k srdci začne růst?