Kočičí princezna

Víš Nani,slyšela jsem řev kočky,když druhá hodina odbila,
možná si byla naštvaná, a na mě se kvůli něčemu zlobila.
Tohle byla první věc co mě v tu chvíli napadla,
strach a bolest,žalostná slova mě rázem popadla.

Možná že nejsem taková jak tvrdí,milá a hodná,
v tuto noc jsem plakala,nenacházejíc slova vhodná.
Možná to bylo mojí přecitlivělostí onoho týdne,
a ta myšlenka se z mé hlavy nedostává a nehne.

Už jsem si na tu slabost jako mazlíček trochu zvyk,
jednou se stane že tvá slova doprovodí kočičí křik.
Možná že tvé kočičí oči s nenávistí na mě pohlédnou,
plány pana démona na to jistě s radostí dohlédnou.

Už jak jsem vstala byla jsem divná,tak zmatená,
i mezi lidmi co mám ráda,na tomto světe ztracená.
Nechápala jsem proč jsem cítila takový žal,
nemohla jsem odpovědět,když se někdo na to ptal.

Ze své pokračující osamělosti,mohlo by to tak být?
možná mi to leze do hlavy tak moc že nevím kam jít.
Když zapadalo slunce,šla jsem po tramvajové koleji,
je to co hledám na místě,kam ty tramvaje dojeli ?