Pod kořeny stromů

Pod kořeny stromů

Alabastrové dotyky jarního pokání
Pokus o smír a v duši, šimrání

Padají listy
Slzy stromů
Kapky deště hladí
Střechy domů
A v žebradle cinkají mince

Květina vztahuje k slunci tvář
Za paprsky slunce
Položím život

Padají listy
Slzy stromů
Kapky deště mne
ženou domů
A v žebradle cinkají mince

A na mne volá
Jsem jen tvá
Tvá samota

Někde v listí
Temně chrastí
mé neštěstí

na dně neřestí
z duše se netěsní
mé zoufalství

Jen na mne křičí
Hlasy ničí
Že mne zničí
-ta samota
A v žebradle cinkají mince

Alabastrové dotyky jarního pokání
Pokus o smír a v duši, šimrání

Podivná to rodina
To neštěstí, zoufalství a hlas samoty
Vaří se čaj

Křičím že nemohu
A temné stíny mne
Chytají za nohu
A táhnou k sobě do listí
Na dno těch neřestní
Kořenové ruce
Dřevěné rukavice
Stahují mne s ulice

-pod zem, rozlévá se čaj

Vlasy kořenů
Česají hlavu
Jen Temnota
- a znovu!
Její sestra Samota
Semnou pijí čaj pod kořeny stromů
A kapky deště bubnují na střechy domů
Do ticha

Tisíce chechotů
Stařeckých chrapotů
Muž bez úst ladí trumpetu

Navždy sám
A přitom
Nekonečná hodina
Kdy společnost je samota
A její rodina

A je krásná jako každý její člen
Tak co mi chybí
Možná něžnost jen
A slunce a květiny
Nekonečný sen

A v žebradle cinkají mince
Naliji si ještě šálek
Přátelé a
nekonečný strach z válek
si také dolijí
-ach jak je trpký
Jak mne zabíjí

Muž bez úst už vyladil trumpetu
A nyní hraje na jednu notu

Jeden šálek čaje zůstal prázdný
Kdo ještě chybý?
Pro všechny blázny

No jistě Paní Ubohost
Ta mne poslední ranou zpečetí
Má duše patří do smetí
A temné stíny mne obklopí
Trpký čaj je kyselina samoty
Co ze mne vyleptá
Poslední kus dobroty
Pro mne projev ochoty