Kapky

Ztrácím Tě pomalu, jakoby po kapkách.

Jak kapičky vody stékající ze dna malovaného džbánu,
z praskliny, kterou skoro okem nepostřehneš.

Jak kapičky vody padající v pravidelných intervalech
ze špičky krápníku tmavé jeskyně.

Jak kapky slz stékající po tváři obličeje,
který znám takovou řádku let.

Jak kapičky rosy kutálející se po stéblech trávy
v ranním svitu červencového rána.

Jak kapky vody nedotaženého kohoutku
pravidelně dopadající na dno starého umyvadla.

Pomalu, jakoby po kapkách odtéká život milovaného člověka
a já se snažím zachytit životodárnou vodu ze všech sil a...
ona mi protéká mezi prsty na rukou
a duše uvnitř křičí zastav!
Prosím!
Ještě nechoď mami!

A odpovědí je jen kruté, nic neříkající ticho
nezachytitelných kapek.