Nečekaná návštěva

Někdo tiše zaklepal,
trochu mě tím vylekal.
Vykoukla jsem ven
a tam stála jen
úzkost, a žalostně se ptala,
jestli bych ji dovnitř vzala.
Pootevřela jsem dveře,
úzkost už se ke mně beře.
A v mé hlavě
najde hravě
místo k odpočinku
jenom na chvilinku.
Že prý mi moc neublíží,
jen se se mnou trochu sblíží.
A pak zase odejde.
Jenže mě už nepřejde
ten pocit ve mně nový.
Ne, tenhle není snový.
Jde z něj strach a smutek prýští.
Přišla zase – už den příští.
Úzkost zas se ke mně beře.
Už nikdy neotevřu dveře.