Kříž mrtvých úst...

Kříž mrtvých úst zemi rodné,
slaví svůj pohřební ples.
Po létech,měsíců,do dne,
mnohý do hlubin vod kles.

Blízko tak vzdálené břehy,
kde neztál včerejší sníh,
sním ve spolku s přátel žehy
a dusí nás ředěný líh.

Pěšinou dál kolem řeky,
v proudu zmiz nedávný slib.
pustoší sluch žabí skřeky
a tráví chuť nahořklý hřib.

I tak svůj kříž v zemi rodné,
chci postavit z dřevěných klád.
Pohledem svým fackou hodné
zřím vůni tu divokých stád.

Zatím jsem na českém kopci,
pohřbil svůj stín dosud mlád.
A nechal tam vzkaz mámě,otci
a všem kolem mám vás rád.

Kříž mrtvých úst zemi rodné,
slaví svůj pohřební ples.
Po létech,měsíců,do dne,
nezměnil jsem si svůj dres.