Spisovatelská

Sedím, v temnotách stínů ponořen,
v hlavě prázdno a v kapsách též.
Psací stroj přede mnou ladem leží,
však lahvička červenýho je z poloviny prázdná.

Sedím, půl druhé ráno a já stále dělám,
zbytek vína již v lahvi není.
Ticho a chlad mi na sile nepřidává,
básnická vůle mě však nutí psát.

Zamyšlen nad prací,
nic nepřichází.
zoufalost spřádá sítě své,
já další láhev otvírám.

Sedím, exuju dvanáctý pivko a nápad je tu,
již píši co mě napadá, záhy však papír na zemi končí.
Deprese přichází a halí mozek můj,
poslední doušek vína v hrdle mém končí.

Ležím, sesun pod stůl přišel neočekáván,
na mrazivé zemi se bezvládně válím.
Pramínek krve odněkud vytéká,
prázdné flašky u stolu se na mne smějí

Oči zavírám,
nikdo mi už nepomůže.
Do mdlob padám,
opět jsem nic nenapsal.