Životu nevěrná

Na prstě chvěje se slza,
třpytivé odlesky v sobě ukrývá.
Zadržený výkřik z hrdla,
hlas tišše naříká.

Euforický tanec prožíváš,
jsi ďáblův tanečník.
V bludném kruhu se točíváš,
své hříchy nepromlčíš.

Chladný dotek kůže,
vypočítavý pohled na Tobě ulpí.
Budeš patřit mezi oběti mé,
ale ty Tvé rány bolí...

Jsem tak snová, tajemná,
pro Tebe další cíl.
Pochybuji, mařím, jsem zvláštní,
oproti ostatním, tak jiná.

Toužím, chci, doufám,
ale marnost je můj další kamarád.
V nic už nevěřím,
jsem životu se smrtí nevěrná.

Ta energie funguje mezi námi,
jak opačné póly magnetu.
Kdo má Tvou duši v hrsti,
kdo Ti do uší nalhává?

Ďábel je můj nejlepší kamarád,
snad další partička šachu mezi bohy?
Tak, kdo ksakru z nás
je ten prohrávající hráč?

Otázkou je, proč my dva?
Co nová hra s jinými lidmi.
Stejně jsem odsouzená k věčné temnotě,
tak nezdržujte, zabte mě!

Jsem strážce pekelné brány,
potkáme se na jejím prahu.
Ty snášej dál ty životní rány
a já budu potom tvůj průvodce k ďáblu.