Barikády

Na prázdninách tehdy u babičky,
vždycky když šli jsme spát,
každý večer jsme stavěli,
stolky, taburety, židličky
k postelím museli si dát,
až pak ulehli jsme, vyprávěli,
usínali, legračně funěli,
o čem pak mohlo se nám zdát?

Bála ses, že spadneme dolů,
každý večer když se setmělo,
na obloze tolik hvězdných plejád,
spaní jsme si chystali spolu,
bylo tam tak veselo,
u přípravy našich barikád.

A my ti pořád říkali,
babi, my je tam nepotřebujeme.

A ty vždycky,
že né…

Abychom nespadli, vždycky byly tam
a dnes, dnes už je tuze strádám,
dnes už se jich nechytám,
dnes už zas tolik padám.

Dnes už mě nikdo nezakrývá
a barikády nikdo nestaví.
Dnes už jen vzpomínka hřejivá,
před očima se usmívá
a v dáli mlhaví.

Postav mi tam
aspoň jednu,
prosím.