O Princezně, o lásce, o zradě

Touha dohnala tu aristokratku
do náruče platonické lásky.
Její srdce je plné zmatku.
Její tvář má hluboké vrásky.

Po nocích bloudí hradem,
přemýšlí kde chyba stala se.
Probudila se strachem,
tu nevědomost dál už nesnese.

Jsem hloupá holka?
Co jsem si myslela?
Že jako černá stará Můra,
ulovím mladého barevného motýla?

Zamilovala se totiž Princezna
do krásného Pastýře.
Dala mu srdce své
a nekouká na potíže.

Jenže to se nesluší,
aby Princezna milovala Pasáčka.
Navíc on to ani netuší.
Princezna strádá na Duši dál.

Její touha je nezdolná
a pokaždé když ho vidí,
své představy rozpřádá
a tajně se za ně stydí.

Bloudí sama po nádvoří
a čeká zda ho nepotká.
Tajnou touhou hoří.
Láska je prostě nezkrotná.

Jednoho dne se to stane.
Princezna ho potkává.
Slunce nad hlavou jim plane,
touha z popela postává.

Povstala nejen touha z popela
vášeň skrývaná,touha po lásce
se na povrch vydrala
a Princezna se tomu všemu poddala.

Po nocích šeptá slůvka lásky.
Její srdce je plné naděje.
Omládla, ztratily se vrásky.
Té aristokratce, dobře je.

Jenže život není od toho,
aby člověk šťastný byl.
Princeznim osud je jak olovo.
Její srdce ve dví rozlomil.

Je dívka z lepší rodiny
tak nesmí na lásku ohled brát.
Ten ženich pro ni jediný,
je bohatý, starý aristokrat.

Po nocích tajně sní,
že uteče s Pasáčkem.
Ten se však zalekl povinností
a návrhem je omráčen.

Pak dopustí tu strašnou věc.
Starému Lordu všecko vyzradí.
Nad Princeznou spadla klec.
A Lord odvolá své vyznání.

Raduje se Princezna,
že je volná pro lásku svou.
Pak uviděla Pasáčka,
jak houpá se nad branou.

Zradil svoji lásku.
Zradil svého pána.
Ta dvojí zrada byla potrestána.

Klečí smutná Princezna před oltářem,
truchlí v temné kapli.
Do Pastýře byla blázen.
Pasti zrady sklaply.

Na oltář dvě vrány usedly.
Modlitbu tichou šeptají bledé rty.

Jaká jsem to žena,když nedovedu muže mít?
Ve světě lásky tápu,chápu hřích.
Jen zradu nemohu pochopit.
Proč mám tedy ještě žít?

Chrámová loď se zmítá ve vlnách.
Princezna začala se trochu bát.
Však modlidbu její nejtišší,
Kromě Boha a vran nikdo neslyší.

Podá jí pomocnou ruku ?
Nastaví teplou měkkou dlaň ?

Nebo podívá se na ní z vrchu ?
A řekne…tak se staň !

Jak dopadla ta něžná kráska naivní?
Nikdo neví, nikdo nic neviděl.
Starý kostel ukryl se za trní.
A v trní...bydlí vrány jen.