Sonet 1

Dávno na mých polích nepanuje,
Od těch dob nevěřím na dohody,
Šašek se lvím králem v jednom – pan J.
Za jeho lásku bych řval: „Ať padnem!“
Vedlo by nás to do nepohody,
Neb miloval vždy jen ženy – pan M.
Divná věc co dodnes mě tak mate:
Nejmenších škod z největší náhody
Napáchalo zlo, co taje – pan T.
Rána nožem, ať už sebekrátká,
Nechá vytéct krev jak strhlá zátka
Na dně nic, jen stesk – a prokurista K.
Kdo byl těch sto let v pomstě, smutku,
Vlastně život vůbec nežil, vskutku.