Bohemia

Dny pozbyly lesku,
Když v barvách pravdy se zjevila lež.
Za ohlušujícího třesku,
Dostavěla jsi kolem sebe bílou věž.

Unášena tím, co vonělo růží,
Nevidělas mračna nad hlavou.
Plamínek, jež se tě stále drží,
Osvětlil současnost bolavou.

Lámalas tělo na tři půlky,
Nebylo ti při tom příliš vesele.
Tvé prázdné oční důlky
Málem uzřely mrtvého přítele.

Ač bylas pořád v pozoru,
Nepadl jediný výstřel.
Když vidělas orli na obzoru,
Nedovolila jsi, aby národ zjitřel.

Pod listem lipovým,
V nitru Svatého grálu,
Pohla jsi lanovím
K prospěchu národu králů.