Lidstva

Únava klíží víčka,
i přesto nejde spát,
oči jak dvě sklíčka,
pryč všechno hnát,
svíjíš se do klubíčka
a můžeš jen psát.

Nemáš a nemůžeš mít,
máš a nechceš zas,
proč si to nemůžeme
jednoduše vzít?

Každý má jen to, co dostal
a navíc to, co sám si ukradl,
kdopak byl pomalý, zaostal?
Ten aby se rozpadl.

Každý je takový, jak to kdosi řekl,
někdo vzal košík a drobil, skládal,
jeden vedle druhého spřádal,
jeden do druhého zavlékl.

Proto
jsme jen sesypané
malinké střepiny,
co jsi protínal,
snad to tak zůstane,
aby každý byl jiný
originál.