Smrt ve hvězdách

Na hvězdy se za tmy dívám,
nad každou se zvlášť rozplývám.
Její tvář tam stále vidím.
Škoda, že ji nerozeznám.

Ve hvězdách je budoucnost,
teď však vidím jen přítomnost.
Nic dobrého mi nevěstí.
Nic nezmění mou minulost.

Orion, Holubice či snad Pes,
v měsíčním svitu vidím celou ves.
Ten měsíc ozáří mou tvář.
To není měsíc, to je oheň, hoří les.

Mým osudem z hvězd snad možná smrt je.
Vždyť slyším, jak zvon na poplach bije.
Nakonec les dohořel a já v něm.
Pak nad ránem nad kopcem vlk vyje.

Smítka popelu se linou vzduchem.
Nakonec tuhle báseň ze stolu smetem.