Promiňte

Promiňte mi všechny, co snažily se tak,
mě čistou jak papír donutit se rvát.
Promiňte vy co za zvuku klavíru,
chtěli jste psát noty na tom bílém papíru.
Promiňte mí drazí, co měli jste mě rádi,
zklamala jsem znovu a viním za to mládí,
zas za oběť jsem padla, mysli neuvážené
té co do temných zákoutí a uliček mě žene,
a trhá listy z knihy, co pečlivě jste vázal,
držel vysoko nad hlavou, ač nikdo nenakázal
vám neutopit v jednu chvíli, nepořádnou tu knihu,
neukázněnou publikaci, v silném větru poryvu,
ji nepustit a nechat letět, však ona letí sama,
a ztrácí slova z obsahu, ta s láskou nadepsaná.

Promiňtě mi, vy snaživé, co věřit chtěly dámy,
v dobrotu mou a věrnost těm, co léčili mé rány,
co slova má jste slyšely, ač byly ony lživé,
příliš brzy jste odešly, mé múzy uvážlivé.
Tuším já, že vás zklamu zas, tak jako klamu sebe,
že naplněním života je šedý kouř a nebe.
To nebe vídám příliš často, je to obloha noční,
prosím, nechte mě v noci spát, démoni neúprosní!