Souboj se životem

Souboj se životem

Život není vězení,
život se tak jako my mění,
tak chyť ho za pačesy
a pojď rozproudit letní krásy.
Sejmi pouta svazující,
probuď se, ty, krásko spící
a dej srdci volnost,
přejdi ten hraniční most.

Jaký je to pocit křídla mít?
Tak sundej okovy a leť.
Nemusíš jen o všem snít,
prostě se zastav a žij teď.
Jaké je necítit tu tíhu?
Tak se nekárej za vášeň,
uzdravíš si v srdci rýhu,
které krvácí jako rudá třešeň.

Holka, rozhlédni se,
jak dlouho si masku nosila?
Jak dlouho si o lásku prosila?
Je čas na nové tak uklidni se.
Teď jen srdce poslouchej,
co říká ti, abys udělala?
Chce, aby ses bavila,
tak se krásami života kochej.

Ten život je jen tvůj,
nemusíš si stále kázat „stůj“,
teď jen naslouchej sobě,
neboť tolik energie máš v nádobě.
Jsi slečna svázaná hlavou,
teď však nebude poroučet,
je čas, aby tvou povahu hravou,
dokázalo srdce rozpučet.
Podívej, kolik jich je kolem tebe,
všichni by se o tebe prali,
nic by ti však nevzali,
tak neboj se stále o sebe.

Uvolni se, dívko snivá,
v životě už to tak bývá,
nemůžeš se pořád schovávat
a svého srdce se obávat.
Zavři oči a poslechni si,
tvá duše jak naříká,
hlava ti poroučela kdysi,
nyní, ať si na nové zvyká.
Nebojuj se svou povahou,
tím tichým hlasem nech se vést,
kým chceš nech se svést,
ať tě má třebaže nahou.