ach ty upřímnosti

Někdy nešťastně přihodí se,
to když ústa přímá jsou,
že druhý z mé řeči urazí se,
a zůstanu sám s otázkou.

Co pokazil jsem sakra zas?
Ptám se sama sebe v tu chvíli.
Proč tu krásu jsem zhas?
Pak mohu vynakládat marnou píli.

Zřejmě čas je potřeba na bolest,
aby zanika a rány zhojily se.
Žalostný příjde mi ten tvůj protest,
páč o nic vážného nejde zase.

Tak už nebuď ztrápená tím mým...
mým neumýslem ublížit ti.
Pozvedni svou mysl s úsměvem milým,
neboť také platím ve vlastní bolesti.

Jsi daleko a nemohu za ruku vzít tě,
nemohu tě obejmout a utišit duši.
Mohl bych vůbec? Asi zas jen urazit tě,
tak proto nyní jsou hluchy tvé uši?

Odpusť