Výročí pohádky

Chci zas utíkat po rozpáleným písku
a ponořit se do zvlněnýho moře,
cítit zas tu sílu pevnýho stisku,
chci volně dýchat ve tvé opoře.

Vpíjet se do dáli, kde slunce zapadá,
usínat u bójek otvírajíc neznáma,
uvolnění, kdy snad delfín do duše se vkrádá,
chci zas nemít ten pocit, že jsem tu sama.

Chci zas ochutnávat čokoládový svět,
chci toho velblouda a ten keř s růžemi,
vnímat jak paprsek rozevírá květ,
s těmi tak vzácnými chvílemi
nepotřebovala jsem slova skládat do vět,
to jen teď mohu jen
chabě snít s mušlemi.

To jen kdyby bylo víc prachů,
však to není mé přání,
třeba bych nebyla taková,
třeba bych nepodléhala psaní..

..a to je přece
jedna z těch 4 nejkrásnějších věcí,
co mě za život může potkat,

ne?